Dominika Špačková>Blog>Jak se rodí v Havlíčkově Brodě

Jak se rodí v Havlíčkově Brodě

4. ledna 2012 - napsala Dominika Špačková


štítky: Porod ~ Příběhy
 
 

Vlastní příjemná zkušenost s porodem: nechali mě rodit v takové pozici, v jaké jsem chtěla, partner byl celou dobu u porodu, příjemný personál, okamžitý bonding po porodu. Vše dle mého přání, a navíc mnohá příjemná překvapení.

V předvánočním čase jsem porodila dcerku v porodnici v Havlíčkově Brodě. Jako zastánkyně možnosti zvolit si místo porodu (doma, v porodním domě, v porodnici) jsem si vyslechla mnoho děsivých příběhů z prostředí porodnic, a tak jsem velmi ráda, že mohu přinést pozitivní zprávu o tom, že se přece jen dá hezky porodit i v české porodnici.

Můj porod byl pro mě fascinující, ohromující a skutečně mě změnil. Zatím je příliš brzy na to, abych celou zkušenost plně reflektovala a celou ji popsala z hlediska transformace, kterou jsem díky porodu prožila. Ráda bych však sdělila, s jak příjemným přístupem jsem se setkala
v Havlíčkobrodské nemocnici.

Začala jsem rodit doma s porodní asistentkou, která se se mnou dostala v průběhu porodu do sporu. Bohužel mi nepomohla s úlevovými prostředky, byla na mě nepříjemná a v průběhu porodu mě psychicky nepodporovala. Necítila jsem se vedle ní bezpečně, a proto jsem se rozhodla vydat do porodnice bez jejího doprovodu.

V porodnici se nám dostalo milého uvítání od lékaře, který nás přijímal. Vyplňování většiny dokumentace za mě zvládl partner, já jsem se zmohla na pár podpisů. Čas první i druhé doby porodní jsme trávili v krásném porodním pokojíčku s prostornou postelí, sprchou, křesly, hudebním přehrávačem, gymnastickým míčem a dalšími pomůckami pro porod. Příjemná sestra nám uvařila čaj. Spustili jsme žaluzii a v pokoji vytvořili přítmí.

V pokojíčku nás nechali rodit podle našich představ. Když sestry přicházely pravidelně kontrolovat tep srdíčka, vždy nejdříve zaklepaly na dveře a čekaly na vyzvání, než vstoupily. Plně zachovávaly respektovaly intimitu, kterou jsme si s partnerem vytvářeli.

Přestože se porod v důsledku přesunu do porodnice začal zpomalovat, personál nás nechal více než 6 hodin v klidu bez jakéhokoliv zasahování, a dával tak šanci přirozenému vývoji. Po těchto šesti hodinách, kdy se porod téměř zastavil, za námi přišla lékařka, aby s námi probrala situaci. Nabídla protržení vaku blan, a nechala nám 20 minut na to, abychom se rozhodli, jestli si takový zásah přejeme.

Veškeré zásahy, které lékaři chtěli provádět, s námi vždy konzultovali, nechali čas na rozhodnutí, vysvětlili, co zásah může přinést, ale také popsali komplikace, které jej mohou doprovázet. A když se v průběhu porodu změnila směna, byli jsme mile překvapeni tím, že původní porodní asistentka přišla a představila nám další porodní asistentku, která nastupovala místo ní.

Pamatuji si, že i ve druhé době porodní mě jen občas kontrolovala asistentka nebo lékař, a opět jsem si mohla vybrat polohu, ve které rodím. Zůstávala jsem v kleče. Jen pro vyšetření si mě jednou položili na záda. Nečekali, že jsem již v tak pokročilé fázi, a dcerka na dvě zatlačení na zádech byla venku. Sama jsem se smála, když doktor křičel: „Sestři, druhou rukavici, rychle! Dítě!“

Ihned jsem dostala děťátko do náruče a mohla jsem se s ním seznamovat. Veškerý personál zmizel z pokoje, zůstali jsme sami. Také si vybavuji, že chtěli přestříhnout pupeční šnůru, a pak někdo povídá – chtěli ji nechat dotepat. A tak se čekalo.

Po těch krásných minutách, kdy jsem konečně poprvé mohla vidět, vnímat a cítit svoji dcerku, jsem si všimla, že u mě tiše stojí sestra, která chce děťátko vyšetřit. U krátkého vyšetření byl partner, který mi pak holčičku zase přinesl zpátky k porodu placenty. Všichni tři jsme měli čas se seznámit, pobýt spolu.

Také oddělení šestinedělí mě velmi mile překvapilo. Na pokojích jsme byly vždy dvě ženy a naše miminka. Pouze pokud si maminka výslovně přála, mohlo miminko pobýt nějakou dobu na sesterně. Rooming-in byl zde samozřejmostí. Škoda jen, že nám nevyšel nadstandardní pokoj, abychom mohli prožít první čtyři dny i s partnerem.

Perfektní byla péče sester a lékařů, kteří velice poctivě pomáhali maminkám kojit. Dostaly jsme nemocnicí zpracované materiály o tom, jak kojit, v jaké poloze držet děťátko při kojení, jak správně s miminkem manipulovat. Navíc jsme jako matky mohly v kteroukoli denní či noční dobu zavolat sestru, aby nám při kojení ukázala správnou techniku, pokud se něco nedařilo.

Od holčičky mě po celou dobu pobytu v nemocnici nikdo neodděloval, stále jsem byla s ní, včetně veškerých vyšetření. Na mou žádost nechal personál pupíček spontánně odpadnout a mázek vstřebat. Zkrátka plně respektovali má přání a snažili se jim všem vyhovět.

Jsem ráda, že jsem objevila porodnici, kterou mohu bez obav doporučit dalším ženám. Je to jedna z prvních vlaštovek, kde respektují ženu a její přání. Doufám, že tento příklad budou brzy následovat další porodnice, protože respekt je to, oč žádají všechna hnutí za přirozený či domácí porod.

………………………………..

Aktuálně:

Máte nápad? Chcete ho rozjet? V kurzu Od nápadu k produktu vám pomůžu dotáhnout ho do konkrétní nabídky, kterou vyšlete rovnou vašemu zákazníkovi. Na výběr je varianta pro samouky nebo koučování ve skupině. Chystám další běh, přihlašovat se můžete už teď.

Komentáře (1)

24. června 2015 (16:15)Alfinka

Mrzí mne, že jsem neměla u prvního porodu bonding. Díky za článek.



Přidej komentář

Políčko email žlutě podbarvené nevyplňujte, služí jako ochrana před roboty.



např.: Jan Novák
např.: jan.novak@example.com
např.: http://example.com




Tipy a novinky pro akční maminky




2009 - 2017 © Dominika Špačková