Dominika Špačková>Blog>Jen dvě věci můžete dělat dobře

Jen dvě věci můžete dělat dobře

13. listopadu 2015 - napsala Dominika Špačková


 
 

Náročnost v podnikání nespočívá v množství práce, které člověk má. Problém je spíše v náročných rozhodnutích, které podnikající člověk s dětmi musí udělat. Mnohé z nich nesnesitelně bolí.

Jistě, podnikání na mateřské je z profesního hlediska jedna z nejlepších voleb, kterou může žena s malými dětmi udělat. Zároveň je to jedna z nejnáročnějších věcí, které žena dělá.

Náročnost nespočívá v množství práce. A mnozí vám budou tvrdit, že práce samotná je náročná. Nejtěžší věc je uvědomění si vlastních limitů. Kolik toho dokážu a co všechno musím opustit, vynechat, nedělat.

V průběhu let jsem si vytvořila teorii, že člověk dokáže opravdu dobře – tedy mimořádně dobře – dělat dvě věci. Jen dvě. Mluvím o těch, které je nutné dělat na 100 %.

Podnikání a výchova dětí za mě a mé priority. U někoho děti a domácnost. U jiných děti a studium vysoké školy. Děti, práce a vysoká škola se už zvládá těžko. Neříkám, že to nejde, ale je to mnohem náročnější. Je to na hranici zvladatelnosti, aby si člověk udržel spokojenost.

Vytvořte si žebříček priorit

Spokojenost je pro mě v žebříčku priorit vůbec to nejvyšší. Spokojený člověk je nejen příjemnější pro okolí (ano, i svoje děti). Spokojený člověk dělá i lepší práci. Spokojený člověk žije radostnější život.

Můj žebříček priorit by proto vypadal takto:

  1. moje spokojenost
  2. Anička
  3. podnikání

Když říkám, že člověk zvládne jen dvě věci, proč tam mám tedy věci tři? Protože dvě věci potřebují moji aktivní práci, vyžadují moji energii a zaměření pozornosti několik hodin denně. Spokojenost, na té nemusím několik hodin pracovat, stačí se několikrát denně zaměřit na to, jak se cítím a jestli se cítím dobře.

Aničce a podnikání věnuji velké množství času a psychické energie. Na obojí myslím pořád, v obojím se vzdělávám, v obojím hledám, jak to dělat, obojímu se věnuji na každodenní úrovni. Obojímu věnuji v jistém smyslu 100 % své energie. Zato spokojenost je pocit, který kultivuji, ale nevěnuji mu tolik pozornosti.

Seznam důležitých věcí v mém životě by mohl pokračovat. Kdybych ho psala příští týden, určitě by měly věci trochu jiné pořadí.

  1. partner
  2. vzdělávání se – podnikání
  3. knihy všeobecně
  4. zdravá strava
  5. tatínek
  6. vzdělávání se – psychologie, neurovědy
  7. rekonstrukce a dostavba domu
  8. kamarádi
  9. vzdělávání – člověk, zdraví
  10. sport
  11. příprava na stěhování
  12. pravidelná péče o květiny a balkonovou zahradu
  13. další péče o vzhled kadeřnicí a nákup oblečků
  14. cestování
  15. design
  16. vzdělávání – člověk
  17. vzdělávání – historie
  18. vzdělávání – další vědy
  19. filmy
  20. kultura
  21. zážitky
  22. divadlo

Mezi seznamem prvním a druhým je tlustá dělicí čára. První tři patří do kategorie „musím/chci na tom aktivně pracovat“. Na seznam druhý občas vyjde čas. U důležitějších vytvořím čas v kalendáři (ano, s partnerem chodíme na rande), u méně důležitých, jako třeba divadlo, nechám to vyplynout, jednou za čas mě napadne, že bych zašla, tak zajdu. Když chodím každý měsíc, je to fajn, když nezajdu dva roky, nic se nestane.

Čím jsou priority na seznamu výše, tím je těžší mávnout rukou nad tím, že se nemohu věnovat všemu. Typicky sem patří přátelé, tatínek, partner.

U partnera to bylo nejtěžší. Navíc už slyším kritiky: „No, obětuje partnerský vztah práci.“ Tak to prr! Mluvím jen o tom, že po narození Aničky jsem si musela zvyknout na to, že na partnera nemám tolik času jako před dětmi. Nemáme každý večer romantiku, povídání a fajnové odpočinkové chvilky.

Kdybych volila jinak, měla bych jiný život

Mohla bych uspořádat svůj život (ne partnerův) tak, abychom tyto večery opět měli pro sebe. Musela bych nacvičit, že Anička chodí spát v sedm večer a tatínka vidí jen ráno u snídaně. Nicméně bychom měli večery pro sebe a romantiku.

Celé by to ovšem znamenalo, že bych musela začít vstávat v šest, protože i Aňa by vstávala v šest, sama bych ji odvedla do školky (což dělá partner), vrátila bych se domů, nějakou chvilku bych se věnovala práci, ale už od oběda bych připravovala večeři a chystala vše na večerní romantiku. Na dost věcí bych byla sama.

Nejpozději v pět bych byla s Aňou doma, takže by neviděla některé svoje kamarády, nehledě na to, že bychom vynechaly dost kulturních akcí, protože domů bychom se musely začít vracet ve čtyři. Od pěti do půl šesté bychom si četly, pak večeře, koupání a dítě v sedm hodin spí.

Jenže Anička by neviděla tatínka. Já, noční sova, bych musela vstávat v šest, takže stejně není jisté, že bych byla večer tak spokojená, abychom měli romantiku. Musela bych se vzdát poloviny pracovní doby. Místo toho bych připravovala domácnost a večeři. Dost možná by to znamenalo, že bych většinu věcí, které jsou k řešení v běžné rodině, řešila sama, abych tím pak neobtěžovala večer. A zase by to ukrojilo čas na práci.

Mohla bych si život takto zařídit, pokud by mojí prioritou bylo mít většinu večerů jako romantiku. Jenže pro mě je důležitější, aby Anička viděla běžný chod rodiny, aby se podílela na přípravě večeře, aby viděla tatínka přijít z práce domů, nebo, když pracuji já, aby viděla přijít mne.

Jakou cenu platíme za příležitosti, které využijeme

Proto je partner bohužel až v druhém seznamu. Tato volba byla nesmírně těžká, nesmírně bolestivá. V byznysu se tomu říká opportunity costs. Jakou cenu platíme za ušlou příležitost a jakou cenu platíme za příležitost, které využijeme. Cena, kterou platíme, vezmeme-li v potaz omezené množství zdrojů, které máme.

V případě ženy, která má děti a chce podnikat, nejomezenějším zdrojem je čas. Musíte tak volit mezi přáteli a dodělávkou služby, kterou si zaplatil klient. Volit mezi péčí o dítě, které onemocnělo, a tím, že vám do obchodu nepřišla prodavačka, tak to musíte odpracovat za ni. Volbu mezi tím, jestli položit byznys, do kterého jste daly 700 000, nebo odložit postiženého novorozence.

Ať si vyberete cokoli, volba bude těžká. Rozhodnutí vás bude bolet, stejně jako bolí i mě.

Buďte na to připraveny. Bude to těžké ne kvůli množství práce, které se musí stihnout, ale kvůli tomu, že budete muset volit mezi dvěma variantami, z nichž ani jedna nebude dobrá.

Volba není oběť

Volby nejsou totéž, co obětovat se. Můžu udělat těžkou volbu, která bolí, a při tom si zachovat jistý životní nadhled a spokojenost. Obětovat se však znamená tu volbu neudělat. A i za cenu omezených zdrojů (váš čas a energie) se to snažit zvládnout všechno.

Například náročnou práci, dvě malé děti, péči o nemocnou maminku, která nebydlí ve stejném městě, a stěhování, které nejde odložit. Je to moc na jednoho člověka.

Obětovat se nekončívá dobře. Člověk může jet ve velmi náročném režimu jeden, dva měsíce, a pak musí nutně zvolnit. Obětování po delší dobu vede k vážnému narušení zdraví. Vede k vyčerpání organismu, který řekne stop. Tady máš nemoc a zastav se. Buď si vědoma svých limitů.

Obětování bolí zhruba stejně jako udělat těžkou volbu, ale výsledek se podepíše na sebevědomí a další schopnosti se rozhodovat. Když člověk udělá těžkou volbu, i když se nakonec ukáže, že to bylo špatně, posiluje tím schopnost dělat další rozhodnutí. Posílí schopnost postavit se za sebe, pokračovat dál.

Člověk, který se okolnostmi nechá natlačit do situace, kdy volbu za něj udělají právě ty okolnosti, sám sebe pasuje do role oběti, ze které je díky naučené bezmocnosti velmi těžké uniknout. Ano, bezmocnost se člověk může naučit.

Jak dál?

Proto, pokud se něčemu chcete věnovat, buďte si vědomy, čeho se vzdáváte a proč. Netvrďte samy sobě, že vy kromě dětí a práce naplno zvládnete studium vysoké školy a na nemocnou maminku se najde čas. Tu výšku dáte, pokud se nestanou špatné věci. Bude to náročné a určitě to bude zasahovat do času na práci a na děti.

Pokud možno začněte pracovat na vlastním seznamu priorit. Najděte dvě věci, kterým aktivně věnujte pozornost, čas a mentální energii. Pak můžete přidat jednu navíc, které se vzdáte, když bude náročné období, nebo jednu, která nepotřebuje vaše aktivní nasazení. Spokojenost, hudba, sport.

Pak si sepište všechny ostatní důležité věci. A dejte jim nějaké pořadí. Trénujete si tím schopnost se rozhodovat. Nanečisto je to mnohem jednodušší. V realitě mnohem těžší. Pokud nemáte priority určeny dopředu a jste nuceny volit, nemáte se čeho držet a rozhodnutí bývají ještě mnohem náročnější.

Ve chvíli, kdy přijde životní výzva, buďte připravena jednu z těch věcí zaříznout. Uspat. Nebo ji nedělat. Pravidlo zní: jen dvě věci naplno. Ostatní, když zbude čas a energie.

Musely jste někdy udělat těžkou volbu? Nebo jste zkusily roli oběti? Jaké to bylo? Dejte vědět v komentářích pod článkem.

………………………………..

Aktuálně:

Máte nápad? Chcete ho rozjet? V kurzu Od nápadu k produktu vám pomůžu dotáhnout ho do konkrétní nabídky, kterou vyšlete rovnou vašemu zákazníkovi. Na výběr je varianta pro samouky nebo koučování ve skupině. Chystám další běh, přihlašovat se můžete už teď.


Tipy a novinky pro akční maminky




Komentáře (7)

16. listopadu 2015 (12:15)Veronika

Krásný článek. Došla jsem přesně k tomu samému - 2 věci naplno. A také to mám děti (3) a podnikání. A těžké volby mám za sebou mnohokrát, fakt někdy bolí, ale je to způsob, jak být proaktivní a ne jen ve vleku okolností, na které pak svalujeme zodpovědnost.



16. listopadu 2015 (12:18)Dominika Špačková

Veroniko, díky! Napsala jste to moc hezky. Pro mě je také příjemnější být ten, kdo si svoji cestu volí, ne ten, kdo je překvapen z toho, co se mu v životě děje.



16. listopadu 2015 (23:14)Dominika

Právě procházím obdobím uvědomování si limitů, tak mě Tvůj článek celkem zasáhl. Chtěla bych všechno a hned a na 100 %. Mít jen dvě priority je pro mě utrpení, ale i na Tvém semináři mi došlo, že si musím vybrat. Mám roční holčičku, začínající byznys, dodělávám doktorát, sním si sen o vlastním blogu, dokonalé domácnosti, hezké postavě, krásné zahradě, tunách knížek... pokračovat bych mohla do nekonečna. Žiju takhle už víc než deset let a s narozením Klárky se to na mě celé sesypalo. Zdraví, nezvládnutelné povinnosti, nespokojenost. Jsem totiž workoholik a ničím sama sebe milionem svých priorit. I díky Tobě se mi otevřely oči. A díky za každý takový článek. Dýchá se mi lépe, když vím, že nejsem zlá, neschopná, líná, když se rozhodnu něco na čas vypustit. Ty volby jsou vážně moc těžké...:,)



17. listopadu 2015 (23:50)Zuzana

Pěkný článek... :-) Uvažuji úplně stejně. Člověk si vždy musí stanovit priority, aby měl pevnou půdu pod nohama a usnadnilo mu to pozdější rozhodování. Rozhodování je kolikrát velmi těžké. Navíc se vše neustále mění, tak se musíme často rozhodovat, čemu říct NE, abychom tomu, co je pro nás opravdu důležité mohli říct ANO. Když se nám narodilo druhé dítě, tak jsem podnikání dost omezila, abych si užila dcerky miminkovské období a nikdy jsem toho nelitovala. A když byl malý syn, tak jsem to párkrát s prací přehnala, a musela jsem se naučit uvědomit si včas vlastní limity. Je to vlastně takové neustálé bilancování mezi dětma a prací (podnikáním).



1. prosince 2015 (12:46)Dominika Špačková

Dominiko, pokud bys chtěla dělat všechno na 100%, pak bys na to všechno musela mít pět lidí :-). Ty volby jsou hodně těžké. Kratší dobu 3 měsíce se dá žít pod tlakem, protože se třeba musí dokončit škola, ale jinak všechny věci nelze dělat dohromady. Jedna velká priorita. Další dvě důležité věci a pak dlouho, dlouho nic. A pak to ostatní.



1. prosince 2015 (12:49)Dominika Špačková

Zuzano, naprosto souhlasím s tím bilancováním, jsou to vlastně každodenní volby, každý den se člověk rozhoduje, kolik čemu věnuje času. A kadžý den hodnotí, jestli věnuje všemu tolik času je nutné. A skvělé, že jste dokázala podnikání omezit, abyste měla čas na miminko. Můžeme si to užít jen jednou za čas.



8. prosince 2015 (13:39)Míša

Dominiko, díky za článek, pěkné shrnutí. Mám to podobné. S manželem podnikáme, máme malou holčičku a další miminko je na cestě. Z mé strany to odnáší domácnost (ale ta neuteče, ani ji nevychovám špatně, ani se nepřipravím o příležitosti, když se ji nebudu tolik věnovat ;)). Naštěstí pracujeme s manželem oba z domova, takže se o dost věcí dělíme. Ať se daří, Míša



Přidej komentář

Políčko email žlutě podbarvené nevyplňujte, služí jako ochrana před roboty.



např.: Jan Novák
např.: jan.novak@example.com
např.: http://example.com




Tipy a novinky pro akční maminky




2009 - 2017 © Dominika Špačková