Dominika Špačková>Blog>Když byznys nevydělává...

Když byznys nevydělává...

28. února 2017 - napsala Dominika Špačková


 
 

Začnete s byznysem, vrhnete se do něj, investujete veškeré množství času a energie. Čekáte, že zakázky budou přibývat. Co když ale byznys nezačne vydělávat dost? Jak se k tomu postavit? Jaké kroky udělat? A má smysl do podnikání investovat všechno?

Vzpomněla jsem si na období před 13 lety.

Vidím samu sebe, jak vařím. Opět rýži v rýžovaru. Rýži Bask. Dneska bude s čočkou a jindy jen s cibulí. Toto jsou totiž tři nejlevnější jídla, která se dají koupit. Rýže Bask za 18 Kč, cibule - kilo za 9 Kč, čočka - půl kila za 9 Kč.

Když totiž máte na celý měsíc na jídlo jen 200 Kč, nezbyde vám, než jíst jen to nejlevnější. Takže čočka s rýží, rýže s cibulí. Když bylo více peněz, tak to byla rýže s mrkví.

Nebylo to veselé období. Rozjížděla jsem byznys, a nevěděla, jak na to. Myslela jsem, že když si doma na tiskárně vytisknu letáky, tak se něco stane.

Ale ono se vůbec, vůbec nic nestalo.

Nikdo nezavolal. Roznesla jsem tehdy letáků asi třicet. Tehdy jsem nevěděla, že se ze sta letáků ozve jeden člověk. A že bych letáků měla roznést tak 2 000.

A tak jsem prostě čekala. Až se něco stane.

Jedla jsem jen čočku s rýží v tom lepším případě. V horším případě to byla jen ta rýže s trochou smažené cibule.

Nevěděla jsem, co mám dělat, aby se to rozjelo.

Moji rodiče tak nějak tušili, že jsme na tom doslova bídně. A tak jejich výprava z Moravy do Prahy jednou za měsíc znamenala, že dovezli obrovskou tašku plnou jídla. Tu, co si dovezli z Polska, dnes ji prodávají u Vietnamců.

Jenže to jejich jídlo se vyjedlo a pak nezbývalo nic než zase čočka s rýží. No, bylo to hodně deprimující, depresivní, sebemrskačské období.

Občas se mi někdo ozval, kdo dostal kontakt od někoho jiného, ale bylo sotva na nájem.

Bylo to období, kdy neexistoval portál Na volné noze, ostatní informace byly pro mě jako začátečníka španělská vesnice. Hlavně se zaměřovaly na informace pro velké firmy. Nebyla podpora pro drobné živnostníky, kteří si dělají všechno na koleně.

Bylo to období, kdy jsem nevěděla, jak si vyhrnout rukávy a něco začít dělat. Nevěděla jsem, že lze podnikat strategicky. Postupovat podle plánu. Že existují kroky, které mohu udělat, abych získala první klienty.

Tehdy bych bývala byla ochotná za pár korun udělat prakticky cokoli. Jen abych měla i na jablka, ne jen čočku. V zoufalství jsem vyzkoušela několik pitomých brigád, které mě stály důstojnost.

Co by mi pomohlo?

Co bych tehdy potřebovala slyšet?

1) Pracuj na zkrácený úvazek

Najdi si práci na zkrácený úvazek a při tom byznys rozjížděj pomalu. Ať máš peníze na život a nemusíš mít bídu. Nikdy nevíš, jak to podnikání dopadne. Byznys je záležitost na dlouhou trať.

Navíc bída způsobuje změny na mozku. Člověk, který má bídu, nevidí možnosti, jak si přivydělat, jen zoufale přemýšlí o své situaci, jak je na tom špatně. Je to začarovaný kruh.

A já si navíc myslela, že když něco chci rozjet, tak do toho mám dát všechno. Nikde nikdo nepsal o tom, jak mít náhradní řešení, když to nebude fungovat. Já v těch 22 letech naivně věřila, že když se do toho plně ponořím, tak se to magicky rozjede. A ono nic.

2) Investuj do vzdělání

Investuj do vzdělávání, jak se byznys dělá. Vzdělání se ti vyplatí nejvíce. Když si knihy nemůžeš koupit, půjčuj si je v knihovně. Pokud chceš byznys, musíš se soustředit na marketing, prodej, finanční řízení, strategický rozvoj.

3) Nauč se testovat

Postupně stav svoje podnikání krok za krokem. Hledej, co funguje. Nikdy to nepoznáš jen tak sama za sebe, ale musíš to testovat. Musíš testovat, jestli tvoje nápady fungují a lidé jsou ochotní za ně platit. Když získáš první klienty pro nějakou novinku, můžeš se ji snažit prodávat dál.

Testování nápadů je základ.

4) Najdi si mentora

Jenže tehdy nikdo takový nebyl. Navíc jsem nevěděla, kam se obrátit. Později mi ohromně pomohly mastermind skupiny, třeba mastermind Volnonožci, která vznikla u mě doma.

Na začátku jsem nic takového nevěděla.

Začínám pracovat a platím si poradenství

Po čase jsem pochopila, že takhle to nejde dál a že potřebuji práci. Tehdy jsem to viděla jako svoje selhání. Z dnešního pohledu to byla ta nejmoudřejší věc, kterou jsem udělala. Měla jsem peníze na život a současně hlavu plnou nápadů, jak svůj byznys rozjíždět.

Pak jsem našla Roberta Vlacha a pochopila jsem, že ví, o čem mluví. A protože už jsem byla dost vycukaná z předchozího domnělého neúspěchu, tak jsem si u něj zaplatila několik hodin poradenství. Bylo to tolik peněz, kolik jsem si angličtinou dokázala vydělat za dva měsíce.

Rozhodně to nebylo málo.

Podnikání se mi nerozjelo díky tomu, že jsem navštívila jeho kurz. Ani kvůli tomu, že jsem si vytiskla všechny články, které vydal a četla je pořád dokola. Vstřebávala jsem všechny informace, které kde napsal a vyslovil.

Byla jsem ochotná investovat svůj čas, energii i peníze do toho, abych se naučila, jak to dělat. Neúspěch jsem už okusila a nebyla to ani krása, ani nádhera. Naopak, člověk se cítil velmi ponížený.

Podnikání se pak hezky pomalu začalo rozjíždět a za pár let jsem prorazila v oblasti, ve které mi přátelé říkali, že se nedá vydělávat. Že je to max. na 10 000 Kč měsíčně. Protože oni to dělali deset let a já jen tři. Přesto jsem měla více než těch 10 000 Kč.

Talent nebo vytrvalost

Dneska od některých slýchám, že jsem přirozený talent na byznys. Noo, nazvala bych to jinak. Je to 13 let. Prvních několik let to bylo 10 až 12 hodin denně, desítky přečtených článků, stovky hodin u knih o podnikání.

Stihla jsem rozjet komunitní centrum, dovážet silikony z Číny, dělat asistentku na volné noze bohatým americkým investorům, stihla jsem dělat podnikatelskou poradkyni v neziskovce, stihla jsem prodávat doplňky výživy. Stihla jsem přičichnout k výrobě ryze české chlorelly.

Vždycky, když jsem narazila na někoho, kdo uměl více než já, byla jsem ochotná s ním spolupracovat, abych se něco naučila.

Uspech_neni_o_talentu

Do vzdělávání a koučů a knih investuji desítky tisíc ročně. Ne pár tisícovek ročně, ale desítky tisíc.

Neustále se vzdělávám.

Párkrát jsem také investovala do někoho, kdo se mi nevyplatil. Byly to ztracené peníze, školné, jak si vybírat svoje poradce. Většinou je nějakou dobu sleduji. Pak si zaplatím nějaký kurz do tří tisíc. Pak se dohodneme na nějakém menším projektu. A když projde testem, tak začneme pracovat na něčem dalším a větším.

Veškerý můj úspěch je doslova vydřený.

Investice do materiálu, nebo vzdělání

Dnes vidím začínající podnikatele, kteří investovali stovky tisíc do rozjezdu podnikání, vytvoření provozovny, ale neinvestují do vlastního vzdělávání. A jsem z toho zmatená. Sevře se mi žaludek a není mi dobře. Pamatuji si na ty bezesné noci, kdy jsem nevěděla, jak peníze získat.

Velmi živě vidím, čím budou procházet, zvlášť pokud mají trošku naivní ideály. A při tom by stačilo pár tisícovek investovaných do šikovného poradce, aby jim ukázal směr. Nebo do koučovací nebo mastermind skupiny, kde se sejde více podnikatelů a více nápadů.

Teď peníze nemáme, a navíc jen prodáváme xyz

Jistě, byznys je hodně jednoduchý. Necháte si zaplatit peníze za produkt, službu, kterou dodáváte klientům. V tom není žádná věda.

Těžké je naučit se, JAK to ke klientům dostat. Protože můžete klidně mít na skladě 2 000 deskových her, ale když je neumíte prodat, tak jsou vám k ničemu.

Dámy, vzdělávejte se a nenechejte se ukolébat tím, že to jde bez vzdělávání. Nejde.

Pokud chcete vydělávat více než slabých pár tisíc, tak se musíte začít vzdělávat ve strategickém rozvoji byznysu. Může vás to naučit někdo, kdo je tam, kam se chcete dostat. Může jít o známého v byznysu. Spousta lidí se naučí byznys od svých rodičů či od rodiny.

Stejně tak může jít o někoho, koho si platíte.

Druhý způsob je pomalu ty byznys dovednosti získávat z knih, kurzů a článků.

Záleží na tom, kolik můžete investovat času nebo peněz. Jedno z toho investovat musíte. Buď čas, nebo peníze. Proto záleží na tom, kam se chcete dostat a také jak rychle.

Jenže já jsem četla o někom, kdo neinvestoval

Jenže já jsem četla o tom a tom podnikateli, o té a té podnikatelce a ta říkala, že nikdy do žádných poradců neinvestovala.

Ano, tyto příběhy čtu také. Když si uděláte řádnou rešerši a přečtete články o tomto podnikateli, zjistíte, že ten člověk se byznys naučil v posledních 10-15 letech v předchozích projektech. Většinou je za tím nějakých 10 let zkušeností. A když máte 10 let zkušeností, pravděpodobně poradce nepotřebujete. Stačí vám načítat si nové informace a dát si je dohromady na základě svých zkušeností.

Když vám byznys nevydělává, nenechte se ukolébat myšlenkou, že se to samo rozjede. Samo se to nikdy nerozjede. Namísto toho si vyhrňte rukávy a začněte sledovat ty, co jsou ve vašem oboru úspěšní. Přečtěte všechno, co se vám dostane do rukou ohledně podnikání, hledejte mentory, potkávejte se s podnikateli.

Čočkou s rýží to možná začalo, ale rozhodně to tak nemusí skončit.

A co vy? Zažili jste také období rýže s čočkou? Kolik investujete do sebe a svého vzdělávání? Kolik jste investovali do informací a do vzdělávání, než jste začali? Do lidí, kteří Vám ukáží cestu?

………………………………..

Aktuálně:

Máte nápad? Chcete ho rozjet? V kurzu Od nápadu k produktu vám pomůžu dotáhnout ho do konkrétní nabídky, kterou vyšlete rovnou vašemu zákazníkovi. Na výběr je varianta pro samouky nebo koučování ve skupině. Chystám další běh, přihlašovat se můžete už teď.


Tipy a novinky pro akční maminky




Komentáře (23)

3. března (19:14)Zuzana

Dobrý den, já si osobně myslím, že podnikatelský talent je potřeba. Ne každý na to má. Já jsem v podnikání jako ryba ve vodě. Vždy mě to k tomu táhlo, ale odvážila jsem se až ve 33 letech po 10ti letech zkušeností v mezinárodní firmě. Podnikám od května, takže to není dlouhá doba, ale vydělávám už poměrně slušné peníze. Můj vlastní tip je - založit podnikání na tom, co člověka baví. Když vás něco baví, tak to děláe dobře, dáváte do toho srdce a klienti to poznají. Mé vydělané peníze vůbec nejsou vydřené. Pracuju 6 hod. denně, semtam po večerech. Jak chci. Mám 5ti letou dceru, manžela, barák, zvířata. Dala jsem si jasné hranice, kolik tomu chci obětovat. Dělám více věcí najednou, nevsadila jsem na jednu kartu. Rozvíjím se pořád jako osobnost, POSLOUCHÁM SVOJI INTUICI a tvořím si tým lidí.



5. března (17:25)Dominika Špačková

Zuzano, díky za komentář. Je skvlé, že se vám to rozjelo a vydělává to! To je super. Podobných příběhů, jako je ten váš, znám několik. Vždycky mají společné některé faktory: 1. rozjíždějí byznys až, když jsou zralí (tedy okolo 35 let) 2. mají 10 let zkušeností z uřitého oboru 3. mohou tyto zkušenosti použít pro budování nového byznysu 4. a často si půdu pro podnikání připravili už během zaměstnání aniž by to třeba věděli. Nicméně nesouhlasím s tím, že člověk musí mít podnikatelský talent. Vše, co se týká podnikání jsou dovednosti, které se lze naučit, když má člověk velké odhodlání, nebo si na to někoho zaplatí. Harvard byznys school dělala rozsáhlý průzkum mezi podnikateli a dospěla k jedinému závěru - neexsituje podnikatelkský typ. Jedině lidi, kteří jsou ochotní se učit.



6. března (08:46)Petra Jordáková

Dlouho mi totiž vrtalo hlavou, jak to s tím podnikatelským talentem je. Měla jsem možnost několika úspěšným ženám nakouknout "pod pokličku" jejich podnikání a zjistila jsem, že tam je vždy nějaký výrazný faktor, který jejich činnost posouvá (a který na první pohled nemusí být zřejmý). Například: 1) Žena, která pochází z velmi úspěšné podnikatelské rodiny, kde měla možnost získat všechny možné dovednosti 2) Podnikatelka, která roky pracovala v marketingovém oddělení velké firmy. Sice teď podniká v jiném oboru, ale ovládá perfektně všechny marketingové nástroje. Někdy v marketingu pracuje třeba manžel dotyčné podnikatelky. 3) Ještě varianta, že podnikatelská činnost je prezentována jako úspěšná, ale ve skutečnosti má žena podnikání jako koníček a živí ji manžel:).



6. března (13:02)Dominika Špačková

Petro, vystihla jste to úplně přesně! Třetí varianta je pro mě trnem v oku zvlášť, když pak taková paní píše články, o tom, jak zvládat práci při dětech. Ona je v pohodě. Má dva zahradníky a paní na úklid na poloviční úvazek. Pro nás obyčejné ženy, které nejsme z podnikatelského přostředí, nedělaly jsme v marketingu, zbývá jediná cesta - postupně se tyto dovednosti doučit.



7. března (09:34)Lenka Hrochova

Dominiko, skvele. Neustaly rozvoj, vzdelavani, strategie. Robert Vlach me naucil jedno: planovat a myslet dlouhodobe. Madla Cevelova me naucila chapat hrozby a rizika a vyzvednout silne stranky. Z vlastni zkusenosti muzu rict: zalozit byznys tak jako by tam nebyl manzel, hlidaci babicky ani ten barak. Podnikalo se mi krasne, obcas to bylo na kabelku, jednou i na auto. Zisk byl mily privydelek k me ruzove situaci. Nahle jsem se ocitla bez zazemi, ktere dodava sebejistotu, a nemela nikoho, kdo by ekonomicky radil (zdarma). Takze nezapominat na cocku s ryzi a krome hlavy investovat i do tela, zborcena imunita nic moc:-).



7. března (12:57)Janek

Jsem od přírody opatrný, takže jsem k podnikání došel postupně. Ze začátku to byla práce po večerech při plném úvazku. Pak jsem po čtvrtinách ubíral pracovní úvazek a přemisťoval ten čas do podnikání. Rozhodně bych ale doporučil nedělat v začátcích podnikání ukvapené závěry. To, že se jeden měsíc dařilo, nebo že máte jednoho klienta neznamená, že máte vyhráno. Spíš bych si vytyčil tříměsíční "zkušební dobu", než bych se úplně trhnul ze stálého zaměstnání. Je také důležité mít před začátkem podnikání našetřené peníze, které pokryjí celé vaše měsíční náklady, pokud budete bez příjmu.



7. března (18:07)Helena

Dominiko, ted jste me pobavila a zároveň naprostý souhlas! Živě si vybavuji zimu 2012, kdy jsem rozjizdela své podnikání, koupila jsem si dva pytle brambor a celou zimu se jedly brambory na spousty způsobů..:-) Dnes, po 5 letech, mam 5 zaměstnanců, vydelavam.. A take mam dvouletou holčičku.. ;-) Je to vydřené.. Ovšem jak píšete, cítím silnou potřebu vzdělávat se, byt efektivnější a jednat výhodněji - pro sebe, svou rodinu, i svuj byznys.. Ok, můžeme sbirat 10 let zkušenosti, dělat spousty nezbytných chyb.. Ale proč, kdyz to jde jednoduzsi cestou?! ;-)



8. března (00:27)Andrea Nogova

Moc diky za povzbudivá slova. O to, co píšete, se snažím. Tak snad to dobře dopadne a v budoucnu budu moci přejít z podnikání při práci na volnou nohu :) Přeji spoustu pracovních i osobních úspěchů!



8. března (14:17)Kateřina

Dominiko, už je to hodně dávno. Seděla jsem ve Tvé garsonce na Letné a Ty jsi vařila rýži v rýžovaru. Byla s mrkví a podělila jsi se o ní, takže možná to zrovna bylo "lepší" období. Vyprávěla jsi mi,co budeš dělat a jak budeš úspěšná. Vůbec jsi o sobě nepochybovala. A vidíš, chvilku to trvalo, ale je to tak! Malinko v jiném oboru, ale vlastně možná ne :). Ať se Ti daří!



8. března (20:42)Hetta

Já bych ještě doplnila jeden aspekt. Pokud máte nějakou činnost která vás baví, ale máte pocit, že jste na podnikání staří, není to pravda. Podnikání lze pojmout i jako budoucí přivýdělek k důchodu. Pracuji jako OSVČ ale nejde o podnikání podle živnostenského zákona. Jako odreagování od své práce jsem před 10 lety založila webové stránky o tkaní a s kamarádkou další o předení, na to se nabalilo hledání materiálu, který u nás nebyl k dispozici, následoval eshop, pak vyhledávání a učení se nových technikám, abych byla o krok před ostatními a teď mám připravenou pozici pro to, abych měla v důchodu pro svůj koníček širokou materiálovou i knowhow základnu a vedle toho mi koníček přispíval k důchodu. Takže dodávejte odvahu také starším ročníkům, kteří mají pocit, že už je na podnikání pozdě.



13. března (09:17)Klára

Blbý je to, když jste volnonožec na oligopolním trhu s kartelovými dohodami, jako já - překladatelka beletrie. Pak jsou vám takové rady ke kopru, protože nikdy nebudete schopna překonat to základní nastavení trhu: brutálně nízké ceny, nezájem o kvalitu a přenášení úspor na nejnižší článek, tedy vás (nakladatelství nemůže ušetřit na tisku = tiskárna by jim to nedodala, nemůže ušetřit na licenci, agent by jim knihu neprodal, ale na překladateli a redaktorovi, na těch jediných ušetřit může, a redaktor je většinou zaměstnanec). Takhle jsem si letos spočítala, že kdybych pracovala 8 hodin denně, zohlednila příslušný paušál, zdanila, odvedla minimální zálohy, tak si vydělám závratných 3377 Kč měsíčně čistého, POKUD by mi vše zaplatili, jak mají, což dle smlouvy nemusí.



13. března (11:17)Dominika Špačková

Kateřino, ty jsi důkaz, že toto období bylo! Já jsem o sobě nepochybovala? Tedy to je zajímavé. Když se na to dívám zpětně, spíše to byla taková trochu slepá víra. Ale víra hory přenáší a já jsem cestu k tomu svému vysněnému hledala dlouho, dost se toho povedlo a dost nepovedlo. Ale po celou dobu probíhal proces učení. A to je podstatné.



13. března (11:20)Dominika Špačková

Kláro, bohužel překlady jsou mizerně placené a tam se s cenou nedá moc pracovat. POkud překládáte dobře a rychle a včas, můžete se dostat na cenu dvojnásobku toho, co se běžně platí, a doufat, že kniha, kterou jste přeložila se pak znovu dotiskne. Překladateství osobně mezi podnikání neřadím, právě kvůli tomu, co jste uváděla sama. Překladatelství je koníček, který má ten bonus, že někdy něco přivydělá. Takže váš byznys by pak měl být někde jinde. Jenže, co dělat, když už překlady milujete, že?



13. března (11:23)Dominika Špačková

Hetto, díky za upozornění! Na podnikání nikdy není pozdě. Znám mnoho úspěšných lidí, kteří začali po padesátce a je jim 70 vůbec s tím nedhodlají skončit.



13. března (11:25)Dominika Špačková

Andreo, díky za komentář. Taktéž vám přeji spokojenost a ať se vám tu cestu podaří najít. Brzy budu vydávat článek o tom, jak mi pomohly podnikateslké skupiny. A že mi pomohly hodně!



13. března (11:33)Dominika Špačková

Heleno, díky! Jsem ráda že vás to pobavilo! Při psaní jsem bavila také. Naštěstí pro mě, toto období bylo před 14 lety! začínala jsem ve 22 letech, takže jsem nebyla úplně při smyslech, a měla jsem naivitu dítěte. Když srovnám, jaké byly informace k dispozici před těmi 13/14 lety a dnes, je to obrovský rozdíl! Dnes bych na to šla strategičtěji. Nastudovala si informace a učila se u nejlepších. Pravda je, že finančně jsem dnes se tři roky starým byznysem, kdy průměrně pracuji 12 hodin týdně (tedy spočteno za celé ty tři roky) na stejných penězích jako po šesti letech v minulém byznyse, a to jsem pracovala těch 12 hodin denně. Takže já jsem za strategický rozvoj a vzdělávání. Jedině tak člověk najde tu jednodušší cestu



13. března (11:36)Dominika Špačková

Janku, souhlasím s vámi. Dnes doporučuji jako zkušební dobu vlastně i dva roky. S tím, dva roky trvá, než se vychytají sezónní výkyvy, protože vydělat si v březnu, ještě neznamená, že vyděláte v červenci, nebo lednu. Samozřejmě záleží na byznyse, ale v těch ptvních dvou letech bývají největší výkyvy v příjmech a člověka to může docela rozhodit.



13. března (11:38)Dominika Špačková

Lenko, moc se mi líbí vaše věta: zalozit byznys tak jako by tam nebyl manzel, hlidaci babicky ani ten barak. Přesně to vystihuje ty sázky na jistotu. Správně pak vyberete byznys model i k nastavení cen přistoupíte správně, protože najednou nemusíte sbírat po stovkách, ale víte že musíte pracovat s jinými částkami.



15. března (15:25)Eda Hlava

Klobouk dolů a souhlas! Obecně, zvenku vypadá podnikání vždycky K bodu 1), nedávno na to vyšel zajímavý článek (en): http://lifehacker.com/10-steps-to-starting-a-side-business-while-working-a-fu-1791020484 Nebo pro ne-angličtináře volný překlad zde http://www.workhacking.cz/10-tipu-jak-zacit-pracovat-na-vlastnim-projektu-i-kdyz-jste-zamestnani/



15. března (15:41)Eda Hlava

Dokončení předchozího příspěvku, tedy druhé věty, která se mi tam nějak nedostala celá. Obecně, zvenku vypadá podnikání vždycky strašně jednoduše. Ale sám podnikatel má plno pochybností, musí projít milionem pokusů a omylů, které nikdo z okolí nevidí. Některé zkušenosti pak jsou předatelné (kouči, mentory či konzultanty), ale většinu si stejně musí člověk odmakat a prožít sám. ;-) Tak ať se daří!



15. března (22:13)Dominika Špačková

Díky za komentář. Ano, některé věci se dají předat, případně u některých věcí můžete stát. Ale ten podnikatel sám si to musí sám v sobě prožít. Kouč tam může ukazovat cestu, ale stejně je to na podnikateli samotném. Za sebe je pro mě nejpříjemnější mít vedle sebe pár takových lidí - koučů, kteří mi tu cestu ukazují.



25. března (14:14)Petra Šolcová

Dobrý den, Dominiko, dovolím si nesouhlasit s Vaším názorem, který padl zde v diskusi. Říkáte, že "Překladatelství je koníček, který má ten bonus, že někdy něco přivydělá" a že to nepovažujete za podnikání. Pro překlady, tlumočení a výuku jazyků platí to stejné, co pro jiné obory. Pokud jste jedna z tisíce a nikdo o Vás neví, pak bude obtížné se uživit. Pokud ale poskytujete špičkové služby, investujete do svého vzdělání (ne jen jazykového) a Vaše práce je vidět, pak si Vás zákazníci najdou a na mizerné podmínky agentur nebudete nucena přistupovat. Kláru bych proto chtěla povzbudit, že její situace má řešení a překlady nemusí být pouhým koníčkem. Částku, kterou, Kláro, uvádíte jako měsíční příjem, si schopný překladatel bez problémů vydělá za den či dva, nikoli za měsíc.



31. března (09:50)Dominika Špačková

Petro, zdravím! Máte pravdu v tom, že překladatel, který pracuje na komerčních věcech, tak si vydělá velmi slušně. Musí však splňovat jednu podmínku - poskytovat špičkové služby. Pokud však beru v potaz překlady dětských knih a krásné literatury, tato práce je placená mizerně. A pokud tyto knihy překládáte po večerech, zatímco děti spí, protože nemáte hlídání, tak se překlady nedají považovat za nic jiného než koníčka. Nezáleží tedy jen na tom, jak dobrý člověk je, ale také na tom, co překládá a kolik na to má času.



Přidej komentář

Políčko email žlutě podbarvené nevyplňujte, služí jako ochrana před roboty.



např.: Jan Novák
např.: jan.novak@example.com
např.: http://example.com




Tipy a novinky pro akční maminky




2009 - 2017 © Dominika Špačková