Dominika Špačková>Blog>Sama sobě nejlepší přítelkyní

Sama sobě nejlepší přítelkyní

13. března 2013 - napsala Dominika Špačková


 
 

Jak se vypořádat s bolestnými událostmi, když nemáte nikoho, s kým je můžete sdílet? Našla jsem si způsob, jak tolik potřebnou oporu najít sama v sobě. Namísto zhoubné spirály sebeobviňování a trýznění jsem v těžkých chvílích svou nejlepší přítelkyní.

Mnohokrát v životě se mi stalo, že jsem měla pocit, že mě nikdo nemá rád, že jsem na všechno sama, že nemám o koho se opřít. Tyto pocity byly velice trýznivé, intenzivně jsem je prožívala. Někdy jsem měla pocit, že i dýchání je náročné.

Bylo to často v období, kdy se šešlo několik bolestivých událostí, kdy šlo všechno do kytek. Neměla jsem, s kým bych posdílela svoje trápení. A když jsem jej sdílela, slyšela jsem, že to buď není možné, nebo že to přece zvládnu. Nejhorší byla věta: “jsi silná, ty to zvládněš.”

V takový moment jsem ale nechtěla být silná, a nechtěla jsem ani být sama. Chtěla jsem být slabá a nechtěla jsem nést všechnu tu bolest sama. Chtěla jsem se o ni podělit. Potřebovala jsem cítit, že mi někdo naslouchá, že je tu někdo, komu na mě záleží. Že je tu člověk, který je ochoten se mnou sdílet mou bolest.

Věta “ty to zvládneš, ty jsi silná” to většinou zabila. Ranec bolesti, o který jsem se s někým díky povídání dělila, na mě celou vahou spadl. A já měla dojem, jakoby druhá strana řekla: “Díky za povídání. Už toho bylo dost, nemám zájem slyšet více.”

Moje bolest se velmi prohloubila. Sdílet bolesti pro mě nebylo jenoduché - v důsledku životních zkušeností patřím spíše k méně důvěřivé polovině lidstva. A když jsem sdílela své trápení a stalo se, že jsem nemohla posdílet vše, cosi se ve mně uzavřelo a cítila jsem se ještě osamocenější než před tím.

Netvrdím, že můj tehdejší postoj byl správný. Nebo, že ti, co mi chtěli dodat podporu a řekli “ty to zvládneš,” jednali špatně. Skutečně mi podporu chtěli dát, ale s mojí rozbolavělou duší to prostě nerezonovalo.

A průběhu let jsem si vytvořila přítelkyni v sobě. Poprvé to bylo před více než 17 lety. Po rozhovoru s kamarádkou jsem zůstala sama ve svém pokoji a nezbylo mi nic než oči pro pláč. A tak jsem plakala. Náhodou jsem seděla proti zrcadlu. Když jsem zvedla hlavu, tak jsem uviděla ten svůj utrápený obličej. Pomyslela jsem si, že vypadám hrozně.

Ale pak jsem se zarazila. Proč si přidávat bolest, když už tak jí mám dost? Nene, to mi za to nestojí. Jsem tady sama se sebou a nebudu se přece trestat za to, že pláču, protože mě nikdo nemá rád. Domi, mám tě ráda, i když pláčeš. Mám tě ráda, i když tě nikdo jiný nemá rád. Mám tě ráda, spolu to zvládneme. O mě se můžeš opřít, i když tu nikdo jiný není. Mě tu budeš mít vždycky.

Byl to intenzivní zážitek. Byla jsem sice se svou bolestí sama, ale současně jsem byla i přítelkyní, s níž jsem ji mohla sdílet. Prostě jsem své bolesti naslouchala. Naslouchala jsem svému nářku, naslouchala jsem všemu, co se ve mně odehrávalo.

A dělám to dodneška. Jsem sama sobě nejlepší přítelkyní. Netyranizuji se myšlekami. Nestydím se sama před sebou za to, co jsem pokazila. Vždy to sama sobě popovídám a vždy si sama sobě naslouchám. Pomáhám si najít řešení. Jsem na sebe něžná jako tehdy na tu ubrečenou holku v zrcadle.

Je to příjemné, protože svou nejlepší přítelkyni nemohu ztratit. Je ve všem se mnou. A samozřejmě dnes mám i mnoho velmi dobrých přátel, se kterými mohu sdílet cokoli. Jen v noci jim nevolám. To mám přítelkyní sama v sobě.

………………………………..

Aktuálně:

Máte nápad? Chcete ho rozjet? V kurzu Od nápadu k produktu vám pomůžu dotáhnout ho do konkrétní nabídky, kterou vyšlete rovnou vašemu zákazníkovi. Na výběr je varianta pro samouky nebo koučování ve skupině. Chystám další běh, přihlašovat se můžete už teď.

U článku nejsou žádné komentáře, buďte první.

Přidej komentář

Políčko email žlutě podbarvené nevyplňujte, služí jako ochrana před roboty.



např.: Jan Novák
např.: jan.novak@example.com
např.: http://example.com




Tipy a novinky pro akční maminky




2009 - 2017 © Dominika Špačková