V křesle u zubaře jsem se cítila jako na kosmetice. „Otočte prosím hlavinku, ták stačí, děkuji. A teď se podíváme dozadu, otevřete prosím ústa více. Netlačí vás to? Kdyby vám to bylo nepříjemné, mávněte na mě. Je všechno v pořádku? Netahá to?“
2009 - 2021 © Dominika Špačková