Dominika Špačková>Blog>Jak se rodí v Havlíčkově Brodě

Jak se rodí v Havlíčkově Brodě

4. ledna 2012 - napsala Dominika Špačková


štítky: Porod ~ Příběhy
 
 

Vlastní příjemná zkušenost s porodem: nechali mě rodit v takové pozici, v jaké jsem chtěla, partner byl celou dobu u porodu, příjemný personál, okamžitý bonding po porodu. Vše dle mého přání, a navíc mnohá příjemná překvapení.

V předvánočním čase jsem porodila dcerku v porodnici v Havlíčkově Brodě. Jako zastánkyně možnosti zvolit si místo porodu (doma, v porodním domě, v porodnici) jsem si vyslechla mnoho děsivých příběhů z prostředí porodnic, a tak jsem velmi ráda, že mohu přinést pozitivní zprávu o tom, že se přece jen dá hezky porodit i v české porodnici.

Můj porod byl pro mě fascinující, ohromující a skutečně mě změnil. Zatím je příliš brzy na to, abych celou zkušenost plně reflektovala a celou ji popsala z hlediska transformace, kterou jsem díky porodu prožila. Ráda bych však sdělila, s jak příjemným přístupem jsem se setkala
v Havlíčkobrodské nemocnici.

Začala jsem rodit doma s porodní asistentkou, která se se mnou dostala v průběhu porodu do sporu. Bohužel mi nepomohla s úlevovými prostředky, byla na mě nepříjemná a v průběhu porodu mě psychicky nepodporovala. Necítila jsem se vedle ní bezpečně, a proto jsem se rozhodla vydat do porodnice bez jejího doprovodu.

V porodnici se nám dostalo milého uvítání od lékaře, který nás přijímal. Vyplňování většiny dokumentace za mě zvládl partner, já jsem se zmohla na pár podpisů. Čas první i druhé doby porodní jsme trávili v krásném porodním pokojíčku s prostornou postelí, sprchou, křesly, hudebním přehrávačem, gymnastickým míčem a dalšími pomůckami pro porod. Příjemná sestra nám uvařila čaj. Spustili jsme žaluzii a v pokoji vytvořili přítmí.

V pokojíčku nás nechali rodit podle našich představ. Když sestry přicházely pravidelně kontrolovat tep srdíčka, vždy nejdříve zaklepaly na dveře a čekaly na vyzvání, než vstoupily. Plně zachovávaly respektovaly intimitu, kterou jsme si s partnerem vytvářeli.

Přestože se porod v důsledku přesunu do porodnice začal zpomalovat, personál nás nechal více než 6 hodin v klidu bez jakéhokoliv zasahování, a dával tak šanci přirozenému vývoji. Po těchto šesti hodinách, kdy se porod téměř zastavil, za námi přišla lékařka, aby s námi probrala situaci. Nabídla protržení vaku blan, a nechala nám 20 minut na to, abychom se rozhodli, jestli si takový zásah přejeme.

Veškeré zásahy, které lékaři chtěli provádět, s námi vždy konzultovali, nechali čas na rozhodnutí, vysvětlili, co zásah může přinést, ale také popsali komplikace, které jej mohou doprovázet. A když se v průběhu porodu změnila směna, byli jsme mile překvapeni tím, že původní porodní asistentka přišla a představila nám další porodní asistentku, která nastupovala místo ní.

Pamatuji si, že i ve druhé době porodní mě jen občas kontrolovala asistentka nebo lékař, a opět jsem si mohla vybrat polohu, ve které rodím. Zůstávala jsem v kleče. Jen pro vyšetření si mě jednou položili na záda. Nečekali, že jsem již v tak pokročilé fázi, a dcerka na dvě zatlačení na zádech byla venku. Sama jsem se smála, když doktor křičel: „Sestři, druhou rukavici, rychle! Dítě!“

Ihned jsem dostala děťátko do náruče a mohla jsem se s ním seznamovat. Veškerý personál zmizel z pokoje, zůstali jsme sami. Také si vybavuji, že chtěli přestříhnout pupeční šnůru, a pak někdo povídá – chtěli ji nechat dotepat. A tak se čekalo.

Po těch krásných minutách, kdy jsem konečně poprvé mohla vidět, vnímat a cítit svoji dcerku, jsem si všimla, že u mě tiše stojí sestra, která chce děťátko vyšetřit. U krátkého vyšetření byl partner, který mi pak holčičku zase přinesl zpátky k porodu placenty. Všichni tři jsme měli čas se seznámit, pobýt spolu.

Také oddělení šestinedělí mě velmi mile překvapilo. Na pokojích jsme byly vždy dvě ženy a naše miminka. Pouze pokud si maminka výslovně přála, mohlo miminko pobýt nějakou dobu na sesterně. Rooming-in byl zde samozřejmostí. Škoda jen, že nám nevyšel nadstandardní pokoj, abychom mohli prožít první čtyři dny i s partnerem.

Perfektní byla péče sester a lékařů, kteří velice poctivě pomáhali maminkám kojit. Dostaly jsme nemocnicí zpracované materiály o tom, jak kojit, v jaké poloze držet děťátko při kojení, jak správně s miminkem manipulovat. Navíc jsme jako matky mohly v kteroukoli denní či noční dobu zavolat sestru, aby nám při kojení ukázala správnou techniku, pokud se něco nedařilo.

Od holčičky mě po celou dobu pobytu v nemocnici nikdo neodděloval, stále jsem byla s ní, včetně veškerých vyšetření. Na mou žádost nechal personál pupíček spontánně odpadnout a mázek vstřebat. Zkrátka plně respektovali má přání a snažili se jim všem vyhovět.

Jsem ráda, že jsem objevila porodnici, kterou mohu bez obav doporučit dalším ženám. Je to jedna z prvních vlaštovek, kde respektují ženu a její přání. Doufám, že tento příklad budou brzy následovat další porodnice, protože respekt je to, oč žádají všechna hnutí za přirozený či domácí porod.

………………………………..
!Aktuálně:

OPĚT PŘIJÍMÁME NOVÉ ČLENY. Po dlouhých 6 měsících opět otevíráme dveře novým členkám do skupiny ÚSPĚŠNÁ A ODPOČATÁ. Ve skupině se zabývám jedinou věcí na které záleží: Vydělat si dostatek peněz na život. Slušně si vydělat. Celé to zvládnout to při dětech a nebýt uhoněná.
Klikněte na odkaz dočtete se, jak na to:
http://www.uspesna-odpocata.cz/
Třeba vás také naláká, co o skupině řekla třeba Katka Piliarik:
Dřív jsem si z podnikání nevyplácela žádnou odměnu. Před koučováním a skupinou jsem jen pokrývala náklady. Fungovala jsem hodně punkově a na základě intuice. Teď mám 2x větší obrat, než jsem měla na začátku. A každý měsíc si vyplácím peníze.

Komentáře (1)

24. června 2015 (16:15)Alfinka

Mrzí mne, že jsem neměla u prvního porodu bonding. Díky za článek.



Přidej komentář

Políčko email žlutě podbarvené nevyplňujte, služí jako ochrana před roboty.



např.: Jan Novák
např.: jan.novak@example.com
např.: http://example.com




Tipy a novinky pro akční maminky




2009 - 2019 © Dominika Špačková