Jdu kolem květinářství a vidím tam takovou chuďerku hortenzii. Normálně hortenzie stojí tak 350 až 450 korun. Hortenzii si chci koupit na zahradu a tento kousek prozkoumávám. Když bude do 200 korun, tak ji beru. Za tu cenu v téhle velikosti ji hned tak nenajdu.
Všeobecně kupuji často kytky, které jsou zdecimované, protože po přesažení se zbrchají a pak rostou dobře. Takže nemusím kupovat kytku v dobrém stavu, já ji do něj dostanu.
A hurá, je tam psaná sleva 149 korun. Mám štěstí! Prozkoumávám blíže, když ji vezmu domů, přesadím, tak se rozroste a příští rok to bude kráska.
Proč je tam ovšem ještě cena 189?
Rozjede se emocionální reakce. To ne, to tedy rozhodně nebudu platit. Je tam těch 149. 189, to je nespravedlivé. Nespravedlivé, přestože jsem byla ochotná zaplatit do 200 korun!! Emoce jedou.
Poučení je jasné. Nejdříve reaguje člověk emocionálně.
Jak se vrátí moje poradenská racionalita, zajímá mě, jak si se situací paní poradí. Ptám se tedy: "Jsou tu dvě ceny. Která platí?"
Můj muž mě pozoruje a v očích mu je vidět úsměv. Ví, že jdu rozehrát hru.
"No, je to za těch 149."
Paní zvolila správnou cenu. A zároveň zvolila velmi úspornou komunikaci. Škoda. Žádnou hru nehrajeme.
Kdyby mi řekla: “Vidím, že o ni máte zájem, pro vás to bude za těch 149.” Hned bych se cítila lépe. A měla chuť tam zajít znovu.
Takto mám jen kytku za cenu, za kterou jsem to chtěla koupit.
Prodej je pořád jen kolotoč emocí.
P.S.: Potřebujete zdražit? Objednejte cenotvorbu a zdražování.