Před 5 až 6 lety jsem si řekla, že budu chtít kromě Maminkatelek ještě jiný projekt. Že na Maminkatelkách je tak nějak skryto moje know-how.
Dost často se mi dělo, že jsem se někomu představila, a když došlo na to, že dělám projekt Maminkatelky, druhá strana se nenápadně vytratila z konverzace. Jako kdybych jim přes hlavu hodila pytel.
Nejzajímavější bylo, že jsme se bavili o zajímavých byznys tématech. Jakmile ale došlo na slovo maminkatelka, konverzace prostě do pár minut skončila. Ne u všech, čest výjimkám, ale člověka to nutí se zamyslet.
Když jsem hledala spolupracovníky, tak mi řada z nich řekla, že prostě s matkami přece nepracují, protože ty matky… Nevím, co. Asi koušou? Smrdí? Mají děti? Jakoby si všichni mysleli, že maminkatelka = navléká korálky za 18 korun za hodinu. A přitom to byly ženské, které třeba se 4 dětmi vytáhly svůj byznys na 20 milionů obratu, se slušným ziskem.
Neúspěch jsem si definovala jinak.
Tyhle dvě věci mě vedly k tomu, že budu chtít genderově neutrální projekt.
A pak přišly v jednom roce Kassandry, zaplelevelily trh nesmyslama, jako že každý může mít pasivní příjem z on-line kurzů (co je na tom pasivního?), že každý si má říci hned ze startu nejvyšší částky. Že si na rozjezd mají půjčit klidně i milion korun, když to zaplatí konkrétní Kassandře za mentoring.
Nejhorší na tom byly 2 věci:
Už jsem nemohla čekat a musela jsem začít stavět nový projekt. Jindra Šulcová mi doporučila, že Jakub Kantor něco o těch značkách ví, a třeba mi ten nový projekt pomůže postavit. A tak se začala formovat Valoa.
P.S.: Značku budu postupně představovat. Architekturu služeb už ale pro vás buduju dlouhá léta. Koukněte!