Dva příběhy kouček. Poznáte rozdíl?

Mám jednu klientku. Pracovala pro neziskovky a má dobře 40 let zkušeností. Chtěla změnit obor. Pracujeme dlouhodobě a pomáhala jsem jí s rozvojem nového směru. Nový směr zkráceně: koučování lidí. 

A stejně tak mám známou, která po 20 letech v jednom oboru přechází ke koučování. 

Obě cesty se vyvíjejí jinak.

Příběh první: Nejdříve přišla únava

Druhá známá, po 20 letech ve stejném oboru, přechází do úplně jiného oboru. Jejím cílem bylo odejít z práce, která byla únavná a vyčerpávající, protože působila v řídící pozici a zároveň pracovala opravdu hodně. Neuměla říkat ne

Dříve jsme se radily, doporučovala jsem jí vyjednávací metody, aby si uměla za práci vyjednat více peněz a nemusela jet tak na dřeň. To ovšem odmítala, protože prý není obchodní typ. Stejně tak jsme probíraly možnosti, jak neříkat ano na každý pracovní čuček, který přijde jejím směrem. Zvlášť když je nabídka těžce pod cenou, kterou si sama stanovila.

Pak našla návod

Jednou ji zaujala jedna guru. Koupila návod na to, jak se živit on-line kurzy. Takže klasika - vytvoříte facebook skupinu, tam komunikujete, podporujete, diskutujete a nakonec komunitě na facebooku něco nabídnete.

Zatím se neuživí.

Místo stabilního příjmu teď řeší klienty. Jednotlivé a malé klienty. Koučování je náročné, do toho vede kurzy. Sama jsem to dělala před deseti lety a s rodinou bych to nechtěla, protože musíte odkoučovat desítky hodin, abyste dobře uživili rodinu. 

Vydělávat koučováním tak, abych v Praze uživila rodinu a ještě zvládla platit hypotéku zanemá, že potřebujete čistý příjem 70 000 korun. Obrat musí být přes milion.

Pokud koučujete za 2000 korun, musíte mít měsíčně 35 koučovacích sezení. Což se dá zvládnout. Ale pokud ještě nemáte jméno a nemáte v oboru dlouhodobou zkušenost, je těžké klientelu nabrat a udržet v dlouhodobém koučování. 

Známá nyní nemá jistotu příjmů a nedávno si mi povzdechla, že jí teď dvě kampaně na prodej on-line kurzů nevydělaly, a že musí brát peníze z rezervy. A že bude muset asi nastoupit zpátky do práce

Kde však bylo jádro pudla? 

Paní chtěla svobodu, ale zjistila, že se zatím neuživí. Musí totiž na sítích neustále promovat, co dělá. Nikdy si není jistá tím, kolik peněz bude. Vysněná práce s klienty ji vyčerpává. Dělá pro každého všechno a je stejně tak unavená jako předtím. Nic se nezměnilo. Jen kulisy. 

Příběh druhý: 40 let zkušeností nezahodím

S druhou paní jsme tuto chybu neudělaly. Nechaly jsme původní profesi, než se rozjede koučování. 

Zároveň pokaždé, když měla přijít zakázka ze staré profese, jsme promyslely strategii, nastavily vyjednávání, aby si vyjednala více. Klientka to brala jako dočasné řešení, protože chtěla rozjet nový koučovací byznys.

Mezitím jsme pracovaly na pragmatických věcech (a někdo říkal primitivních), jako kolik klientů potřebuje na to, aby vydělala tolik, že si může koupit dům v přírodě. Jen tohle vyšlo na stovky hodin. Mnohem více, než kolik byla ochotná odpracovat. 

Prozkoumala také, jestli by nebylo cestou prodávat on-line kurzy. Otestovaly jsme, kolik času zabere napsat jen jeden článek, aby bylo kurzy čím promovat. Otestovaly jsme, kolik zabere času natočit video.

A bohužel vyšlo, že na ani jednu věc prostě už není čas.

Mezitím se postupně naučila vyjednat si vyšší sazby, tak zvolnila, nemusela mít tolik zakázek a zároveň vydělá více. Ovšem žádné brutální vyjednávání, kdy vás polévá horko, spíše jsme hezky nastavily celou nabídku tak, aby se nedala odmítnout.

O ceně tak nebylo nutné složitě vyjednávat, klienti si vybrali z nabídky, co potřebovali.

Čím lepší peníze si řekla, tím lehčeji se jí na nových zakázkách pracovalo.

Kdyby rozjížděla pouze koučink, tak v dnešní době musí nabrat hromadu klientů a musí se promovat. Kdežto v původním oboru jí zakázky chodí kvůli dobrému jménu.

Nakonec před časem dospěla k závěru - já si původní práci ponechám, protože chci vytěžit životní zkušenost. Není to něco, co by mě ohromně bavilo, ale je to nejrychlejší cesta k penězům

Stejné peníze jako má za 2 dny v týdnu by musela odkoučovat hromady lidí a udřít se. 

Podívejme se na rozdíl

U prvního případu je smůla, že se nehledalo jádro pudla. Prostě se nešlo po podstatě problému, tedy neschopnosti říkat ne. Namísto toho se šlo po povrchu - jsem unavená z práce. 

U druhého případu jsme na pracovaly právě na tom, co tu první část podnikání brzdilo -  tedy neprodávat jen svůj čas, ale nastavit produktovou nabídku tak, aby byla poznat expertiza a člověk dostával peníze za expertní dovednosti, ne jen za samotnou realizaci. Protože vymyslet to stojí čas a ten také musí být zaplacen.

Sdílet:

Copyright 2022
dominika@maminkatelky.cz
arrow-circle-o-downtwitterfacebookenvelopelinkedinxingpaper-planepinterest-pwhatsappcommentingcrossmenu