Před časem jsem psala, že každý rok mám jednoho charitativního klienta, kterého si sama vyberu. Dostala jsem otázku, proč to jako dělám? Není to moc investovaného času? Nebylo by lepší ho vložit do platících klientů? Nebylo by lepší jen poslat peníze na charitu a budovat svůj byznys?
Práce s “charitativním” klientem mi dává smysl. Dává mi to tyto tři věci:
Spasitelský syndrom ovšem mám. Je to geneticky dáno. Moji rodiče by jinak nevychovali jako svoje čtvrté dítě někoho, kdo není jejich. Proto s ním pracuji tak, že ho držím na uzdě právě tím jedním případem ročně.
Konzultant by měl mít dovednost chápat věci v kontextu. Měl by mít široký přehled, aby byznys klienta měl kam zasadit. A právě proto dělám i tuto “charitativní” práci. Tím, že vidím, co je možné u klientů s restrikcemi, tak výmluvy jinde pro mě nehrají roli. Udržuji si schopnost vidět cestu tam, kde nemusí být ihned viditelná. Vždycky se dají nacpat peníze do marketingu. A přinese to výsledky. Když nejsou, musíme hledat možnosti guerilla marketingu. Touhle dovedností pak obohatím platící klienty.
Jak se udržujete ve střehu vy? Jak vám to pomáhá?
P.S.: Potřebujete vyřešit důležitou otázku v podnikání? Objednejte si konzultační call - během dvou hodin se pořádně ponoříme do vaší otázky a probereme ji.