V Ipohu se na snídani chodí na legendární puding. Byli jsme tam 3 dny a ani jednou jsme ho nestihli. Jednou jsme jeli ráno autem do Cameron Highlands, takže jsme to ještě nestihli. Pak nám jel vlak do Kuala Lumpur, a ještě neměli otevřeno a jednou jsme si přispali.
Dnes už máme zavřeno. Puding je vyprodaný.
Ipoh jsme si pro jeho prostorné ulice a chodníky zamilovali. Jedno z mála měst, kde se v Malajsii dá pohodlně procházet.
Protože jsme neměli legendární puding, musíme se vrátit. To je jasné.
Tato praxe - prodáváme jen do vyprodání zásob - je u drobných podnikatelů běžná. Odhadnou kolik zásob musí nakoupit, aby zvládli vyprodat všechny, a až vyprodají, tak prostě zavřou.
U pudingu jsou to někdy 3 hodiny, někdy 4.
Výhody systému jsou neskutečné. V těch 35 stupňových vedrech se jim tam nikde nic nekazí. Nemusí mít mega lednice. Tím drží náklady při zemi.
A zároveň v lidech mocně podporují FOMO (Fear Of Missing Out, strach, že mi něco uteče)
Lidi vědí, že legendární puding se vyprodá. Takže si na něj pro jistotu zajdou hned ráno. Nikdo nechce o svůj puding přijít.
Buď teď nebo nikdy. Mocný prodejní argument. Velmi dobře funguje.
Funguje také proto, že to restaurace komunikuje.
P.S.: Potřebujete udělat neporazitelnou nabídku? Objednejte cenotvorbu.